Drahaňský hřbitov
Jaro na bývalém hřbitově psychiatrické léčebně Bohnice. Podle senzibilů a bulvárních novinářů jde o nejtemnější oblast Prahy. Hřbitov působí na jaře přes svoji romantickou zanedbanost klidně: čmelák, letadlo a dvě sýkorky koupající se v jezírku z černé fólie v ruině hřbitovní kaple. V září 1909 hřbitov vysvětil knížecí arcibiskupský vikář pan Josef Mejsner a během 1. světové války zde byli pohřbívání italští vojáci, nebo pacienti evakuovaných blázinců, kteří zemřeli v improvizovaně zřízeném lazaretu na tyfovou epidemii. Za 4 roky zde bylo pohřbeno 2,860 zemřelých, přičemž jen za rok 1917 jich bylo 1.114. Pohřbívat se zde přestávalo již v 50. letech a když byl hřbitov v roce 1963 předán do správy Pohřební službě, bylo pohřbívání prý zastaveno úplně. Některé náhrobky údajně dosvědčují o pohřbívání v 70. letech, ale hřbitov postupně zcela zpustnul. Nápisy již v v 90. letech nebyly čitelné, na hrobech byly tabulky a osmicípé hvězdy. U jižní zdi stála kaple, kde se podle vyprávění scházeli satanisté. Dnes je hřbitov stále obehnán ohradní zdí, ve které zůstaly uloženy některé náhrobní desky a je zarostlý břečťanem a náletovými dřevinami. Kaple je ruina. Nejzachovalejší náhrobek je Marie Tuma rozené Reiter, pacientce ústavu. Zemřela ve 29 letech.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.