Oáza na Smíchovském nádraží
Nádražní restaurace v patře nad vestibulem se jmenuje případně Oáza a Jiří Peňás ji ve svém blogu Smíchov mizerný popisuje jako "pajzl kremačního typu, v němž páchají hromadnou sebevraždu zadušením nejodvážnější lidé z okolí." Jídelna je to ajzenboňácky lidová, ale vaří tam docela dobře. Smíchovské nádraží je druhým nejstarším nádražím v Praze a za první republiky měl lokál pět luxusních hostinských místností v secesním stylu a službu zajišťující přísun točeného piva i stravy až do kupé vlaků odjíždějících na Plzeň a dále k Norimberku. Všechno podstatné, souvislost s Jirousem, Schwarzerbergem i Pavlem Neumanem - autorem Pohádek o mašinkách popsal bohužel Peňás ve zmíněném textu. Interpretuje poměrně vtipně výjev na obrovské fresce nad halou. Nicméně: spíš než podobnost Wiesnerovy fresky čtyř ročních období s výzdobou stěn nádraží v Klatovech si dovolím upozornit na nádražní fresky v Kolíně, které mohou snad být i od stejného autora. Akustika prostoru je kolem poledne zahlcená mužským chorem a prokládaná perkusemi příborů a pípáním signálu z kuchyně oznamujícími, že další porce jsou připraveny. Svíčkovou si dal starý muž, který seděl naproti. Nahrávka je dlouhá, ale stopáž pomáhá se zaposlouchat do nuancí kulinářského piece.www.lidovky.cz
- Pro psaní komentářů se přihlaste.