Křest v Libeňské synagóze
Z křestu knihy "Libeňští psychici" v Synagoze na Palmovce. Sestavili básník Stanislav Vávra, který se v Libni narodil a Martin Machovec. Opuštěná synagoga pod vrchem Kotlaska je skoro posledním kouskem zmizelé Libně. Libeňskému ghetu se říkalo v 16 století Judendorf a bývalo ohrančeno ulicemi Voctářova, Koželužská a Vojenova a dnes zaniklých Jirchářská a Kožní. V Koželužské ulici bylo centrum gheta a stála tady Stará synagoga. Ta dnešní, tedy Nová byla postavena teprve v polovině 19. století. Malé židovské gheto bylo při každé větší vodě zatopeno a proto bylo v 19. stol. kousek po kousku bouráno. Po velké povodni r. 1890 se rozhodla libeňská obec staré zástavby konečně zbavit. po sto letech se to povedlo téměř dokonale. Bývalá kovářská dílna v ulici Na hrázi, kde se scházela v padesátých letech u Bohumila Hrabala pražská bohéma, zmizela pod betonovým komplexem autobusového nádraží a stanicí metra Palmovka. Synagoga je většinu roku prázdná a naštěstí ji dosud nikdo nerenkostruoval.Na křestu knihy se sešli básníci a pamětníci undergroundu, divadelní skupina deklamovala Vávrovy texty a Vlasta Třešňák zpíval s kytarou a harmonikou několik \'karlínských písniček\'. Tomáš Mazal napsal: "Snad se i zdálo, že Ducha dnešní Libně nehýčkají Andělé, ale Draci. Boudník a Hrabal zemřeli sebevraždou za podivných okolností zemřel Bouše, Bondy žije na Slovensku… v Libni nezůstal žádný z nich. Nakonec doslova "odstěhován" z Libně do Brandýsa nad Labem byl i Stanislav Vávra. Doufejme, že se vyplašen genius loci jen přikrčil někde v houštině na vrchu Kotlaska. Na počátku nového století už má sice Libeň novými obyvateli jiný puls a rytmus života nových časů – ale opět s věčným příběhem milenců, svérázných postav existenčních vzletů i úpadků, hledání smyslů života. Jinou poetiku pro jiné básníky… již ne však básník z periferie."Stanislav Vávra
- Pro psaní komentářů se přihlaste.