Filmové audioreminiscence na Vlašský špitál
V sedmdesátých letech mělo Italské kulturní středisko ve Vlašském špitále na programu promítání filmů v běžné distribuci ani ve filmových klubech nedostupných. Diváci - i když třeba neuměli italsky - si vychutnávali obrazy Felliniho, Antonioniho, nebo Monicelliho s hudbu třeba Nina Roty, ale hlavně vzrušenou dikci italských řečových kadencí. Vlašská ulice byla italským centrem odedávna.Barokní přestavbu Vlašského špitálu prováděl podle vlastních plánů Bartholomeo Scotti. Jednopatrový areál nepravidelného půdorysu zaujímá značný prostor s velkým arkádovým dvorem. Kromě řady vnitřních úprav se Scotti zasloužil o podobu dochovaného vrcholně barokního průčelí a právě o výstavbu arkád do dvora objektu.Ze špitálu a nemocnice se stal postupně chudobinec a sirotčinec. V období josefínských reforem byl ústav v roce 1789 zrušen a majetek připadl státu. Nějaký čas fungovala ve špitálních budovách Schönfeldská továrna na hedvábí. V roce 1792 kostel i budovy koupil pražský měšťan František Müller, který zde zřídil levné nájemní byty. Pražští Italové v roce 1804 založili nový sirotčinec pro chlapce a v roce 1830 koupili svůj někdejší majetek zpět a obnovili kaple. V roce 1942 vzniklo z budov špitálu italské společenské středisko a proběhla rozsáhlá přestavba. Od té doby jsou budovy pod správu italské ambasády a kaple Panny Marie a sv. Karla Boromejského slouží jako výstavní a koncertní síň, je zde také knihovna.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.