Sen o hracích automatech na Pankráci
Plošinovou počítačovou hru Pac-Man vymyslel Tóru Iwatani pro firmu Namco a v Japonsku ji představili poprvé v roce 1980. Pozoruhodné je, že v Praze se arkadové automaty včetně Pekmenu objevily ve stejných letech. Ja ho potkal v orce 1981 v Amsterodamu, kde jsem prohrál za chvilku dva guldeny a protože to byly velké peníze, jsem se zařekl, že to už hrát nikdy nebudu.
V Praze maringotky s hracími automaty stály většinou někde na periferii. Pamatuju se že třeba někde kolem Pankráce, ale určitě byly i jinde, třeba určitě v Holešovicích během Matějské.
Princip hry s Pek-manem spočíval v tom, že po vhození mincí, (tenkrát 20 korun?), jste se z vašeho těla stojícího před skříní automatu, proměnil ve žlutou hlavu s otevřenou hubou na monitoru. Díky knofliku a možná joystyku jste mohl pobíhat v labyrintu a v běhu požirat tečky. V bludišti ovšem nejste sám, číhají tam také nebezpečná mostra v podobě čtyř barevných duchů. Ti se vás většinou pokouší dohonit a sežrat, či usmrtit. Na začátku čelíte jen červenému duchovi, ostatní čekají ve dvorečku uprostřed obrazovky. Postupně během hry do bludiště nalezou všichni a pak člověka honí ze všech stran, jak policajti při zásahu.
Jakmile vás některý duch dostihne, ztrácíte jeden ze tří životů a začínáte znova, dokavád máte nějaký ten život v zásobě. Tečky, které jste už sežral naštěstí mizí a cílem je asi je spořádat v bludišti všechny. Pak snad "vyhráváte". Byla to taková apoteóza kapitalismu a konzumerismu a proto měla takový uspěch. Na posílení boje proti monstrům jsou v každé úrovni čtyři větší tečky, které pokud se podaří sníst, máte na chvíli klid. Duchové pak na chvílku zmodrají. Pak je můžete pro změnu honit a třeba sníst|. Po každém snědeném duchovi zůstanou jen oči, ty se pak vrátí doprostřed bludiště, ale duch se za chvili narodí znovu a honička o čivot a úspěch začíná nanovo. Mince je ovšem třeba do otvoru skříňky přihazovat průběžně.
Do roku 1981 byly v Praze jen ty Ping hry, kdy se střílelo na útočící ufony-monstra. Ty se samozřejmě snažily zasáhnout a oddělat vás.
Zvuk arkadových automatů obklopoval zmíněné maringotky a muslím že to byl do té doby akusticky nezvyklý fenomén. Skupina Mozart K k tomu tématu do repertoáru zařadila písničku "Hrací automaty", které se někdy myslím říkalo taky "Myši z plechárny". Složil Oldřich Janota. Ja k tomu pouštěl zvuky těch pekmenů a stříleček z kazeťáku a klouzal falešně skleničkou po strunách mandolíny. Emil Pospíšil mistrovsky klouzal po strunách své elektrické kytary, Honza Štolba troubil na saxofon. Možná na kongo hrál někdy Mirek Kodym. Je to skoro 45 let a nevím tedy jestli si Pekmeny a Mozart K pamatuju zcela správně?
Možná to byl jen sen?
Denně s hrstí drobných mincí
v sálech hracích automatů
městský synci, kštici k límci,
v očích dvakrát tisíc wattů,
dobývají svět.
Denně běží šachtou metra
černý bundy cestou zpátky
boty kloužou, hučí větrák,
kolem čeká náruč Velké Matky.
Znám já ty myši z plechárny,
znám já ty myši z plechárny.
Denně svítí žlutá lampa
nad jevištěm v prázdné lóži,
denně čeká mrtvá schránka
jakýs takýs důkaz existence Boží
Bohyně plodnosti kráva
Bohyně Měsice kočka
A bytná myší z plechárny
už zase hledí oknem na Měsíc...
A bytná myší z plechárny
už zase hledí oknem na Měsíc...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.