Pošmourné počasí
"Bylo slyšet, jak kapky deště dopadají na okenní plech a Řehoř se obrátil směrem k oknu. Pošmourné počasí ho naplnilo melancholií. "Co kdybych si ještě chvílku pospal a na všechny blázniviny zapomněl?" To bylo ovšem naprosto nemožné, protože byl zvyklý spát na pravém boku a v současném stavu se do takové polohy dostat nemohl. Ačkoliv se úporně pokoušel otočit se na pravý bok, vždycky se zase převalil naznak. Pokusil se o to snad stokrát, a potom - aby se už nemusel dívat na své zmítající se nohy zavřel oči. Přestal až když ucítil v boku lehkou, tupou bolest, jakou předtím nikdy nepocítil.
Ach bože, pomyslel si, co jsem si to vybral za namáhavé povolání! "
Franz Kafka, Proměna
"Pošmourné počasi" dříve nastalo, když se obloha zatáhla a z mračen pršelo alespoň dva dny.. Za to století se pošmourno stalo čímsi po čem u nás v Evropě jen toužíme. Poslední skutečný déšť trval jeden den, a bylo to krásné. Pak zavládlo zase to zlořečené a pošmourné vedro a nebem darovaná vláha rychle zmizela v parnu..
- Pro psaní komentářů se přihlaste.