Nakloněná rovina v pasáži
Zvuk z akce pro kineticko-zvukovou instalaci Nakloněná rovina Ondřeje Přibyla a Jana Záveského v Galerii Baumann ve Štěpánské pasáži. Původně se pasáž jmenovala Merkur. Stejnojmený Palác byl postaven v roce 1938 podle návrhu Eugena Rosenberga ve stylu “emocionálního funkcionalismu”. Je tam dodnes krásná luxferová klenba, ostrovní výkladec, keramické obklady a ve dvoraně byl zachován fragment středověkého portálu, jako vzpomínka na dům U Hřebeckých z roku 1381, který na tom místě stával. Pasáž je součástí nájemního a obchodního domu Ferdinanda Baumanna, podle kterého se také jmenuje galerie. Provozuje ji řadu let Matouš Mědílek. Instalace v dlouhé výkladní skříni spočívala v zavěšené kovové tyči s vnitřní drážkou po níž se pohybuje kovová koule. Servomotorky a navijáky upevněné na obou koncích týče střídavě zvedají a spouští tyč. takže se koule pohybuje z jedné strany na druhou. Během akce byl zvuk z vnitřku výlohy snímaný dvěma mikrofony a reprodukován zesilený do prostoru pasáže..
Ondřej Přibyl a Jan Záveský tu práci komentují takto:
Co chceš vůbec říct třeba právě k věci tak všudypřítomný a mnohovrstevnatý, jako je nakloněná rovina, nebo o jinejch podobnejch věcech? Obecně se to dá asi nějak definovata fyzikálně popsat, ale že by dávalo smysl pokoušet se o nějakou interpretaci, mi přijde úplně lichý. Zjevně pořád trpíme nutkavou tendencí přistupovat bezmála ke všemu jako keznaku, totiž k něčemu, co něco znamená, tudíž to můžem nějak vykládat, nebo je to přinejmenším nějak namočený do vztahu mezi označujícím a označovaným, za což asi podle všeho vděčíme těm kapitánům sémiotiky a sémiologie Peircemu s de Saussurem. Zlobit se kvůli tomu na ně není fér, jim asi nelze nic vyčítat, jen je dobrý nezapomínat, že některý věci a možná i některý umělecký díla, jsou vysoko nad našim skvělym systémem znaků a každá jejich interpretace ve schématu A znamená Y, bude vždy hrubě zjednodušující, věci jen zploští, profanuje a banalizuje, a v posledku je možná i zbytečná. Co znamená strom? No.. Čímž ale vůbec nechci říct, že bysme si neměli o věcech povídat, ostatně každá mince mádvě strany, jen ne všechno je mince a ne všechno je znak. A teda bojim se, že to platí i tady o tý jistý konkrétní věci ve výloze. Jo a taky bych se klidně opřel o tu už dost letitou esej od Susan Sontágový Proti interpretaci. Tohle není nějakej obraz skutečnosti, nápodoba něčeho, ale zrovna tak přistupovat k tomu jako k nějaký výpovědi mi přijde přinejmenším zavádějící. Takže v tomto případě bych za první užitečnou věc považoval, přestat o tom uvažovat jako o umění. To je mimochodem velice osvobozující. Nebo na tomnějak trváme? Mně to tak nepřijde. No a spolu s tím tady můžem konečně přestat hledat nějakej obsah a přestat se pokoušet odhalit, co ta věc říká, co znamená a obrátit svou pozornost k tomu, co ta věc koná. O to nám tady u toho konec konců jde asi ponejvíc.A v tom okamžiku už mi přijde legitimní to zkrátka nechat na každym, jak se k tomu postaví.. Říkám si, ne?”
nahrávka zvuku:
https://soundcloud.com/zvsx1/baumann_rec_edit_003-a
foto: Ondřej Přibyl
- Pro psaní komentářů se přihlaste.