Další sen - tentokrát o cestovním harmoniu
Malé kostelní harmonium jsem koncem 70 let za 2 stovky koupil od Jirky Švestky, ten ho splašil z nějaké fary (byl už tenkrát obchodně talentovaný). Odvezl jsem si harmonium do Radlic do Pechlátovy ulice 15, opravil měchy a pokoušel se na něho hrát jako Nico, Ivor Cutler, nebo Allen Ginsberg. Nejlíp mi asi šla ta slavná skladba od Procol Harum The Whiter Shade of Pale, ale používal jsem ho dokonce místo concertiny na koncertech s O. Janotou. Aby MozartK mohl na turné jezdit s harmoniem autem, Franta Watzl mi pomohl odříznout u harmonia spodek takže se dalo rozložit a zese složit. Křesťanský nástroj vměstnal tak akorát do kufru trabanta kombi. Ty tóny co jsem na klávesnici harmonia mačkal, seč jsem se sebevíc snažil, zněly vždycky o zlomek vteřiny později, než kde právě hráli ostatní. Takže jsem je neustále doháněl a ze šlapání na měchy a dobíhání jsem byl často rozladěn stejně jako ta nenaladitelná mandolína. Cestovní harmonium mi potom přivezli i do Amsterdamu, kde jsem na něj skoro nesáhl. Po deseti letech cestovalo zase zpět, tehdy do kláštera Plasy. Teď po několik let leží rozloženo v Michli v kůlně a uvnitř bydlí myš domácí, možná hraboš polní.. Tento Sen jsem věnoval vzpomínce na harmonium, Mozart K, a hlavně Phillu Niblockovi, který 8. ledna 2024 umřel. Phill když mohl odejít do důchodu tak jezdil a lítal po světě jak to jen šlo, byl hodně mobilní. Ti co někdy vezl audinou, vědí že to byl zážitek na celý život. A jeho hudba zněla, jako by kolem vás kroužilo, nebo přistávalo 20 vrtulníků.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.