Zvuky Prahy / Sounds of Prague

terénní nahrávky, zvukové umění, rádio, zvukové procházky
field recordings, sound art, radio, sound walks

Politika fikce Jacquese Ranciéra

Autor: milos (Miloš Vojtěchovský)
Odesláno: 2021-03-08
Nahráno: 2018-02-26
Práva: All rights reserved.

"Demokratická revoluce ve fikci není velkým vpádem mas na scénu historie. Tato revoluce naopak nastává ve chvíli, kdy řád, pomocí něhož jsou události uspořádané, je zároveň tím samým řádem, který způsobuje, že se něco přihodí právě těm, kterým se nic přihodit nemělo. Právě v tomto paradoxu spočívá politický aspekt literatury. Často bychom si přáli, aby politika donutila bojovníky vzít věci útokem a doprovázela jen vítězný pohyb historického procesu. Avšak možná jsou právě její dějiny vzdálené dějinám s velkým D, možná, že tato politika ve skutečnosti převrací čas, v němž si takový útok a vítězství vůbec představujeme." Jacques Ranciere

přednášku přednesl v rámci konference "1968-1989: Paris - Prague" v Praze v Národní Galerii dne 26.2. 2018

Jacques Rancière je francouzský filosof, emeritní profesor Univerzity Paříž VIII v Saint-Denis. Zabývá se vztahem politiky a filosofie, Marxovým konceptem proletariátu, konceptem rovnosti a otázkami pedagogiky či estetiky. Žák Louise Althussera s nímž se podílel na slavném sborníku Číst Kapitál z roku 1968. Česky vyšla kniha Neshoda. Politika a filosofie (1995, 2011). Mezi další důležitá síla patří například Aisthesis. Scény z estetického režimu umění a Hloupý učitel. Pět lekcí o intelektuální emancipaci.

1968 is the proper name of a global event that continues to resonate, over half a century later, into the present conjuncture, in which a shaken neoliberal consensus confronts anew the specter of revolutionary transformation. It is the contention of this volume that the May ’68/the Prague Spring doublet names in turn a particularly potent, reflected site of articulation in this global sequence, one that deserves particular interrogation in the rich complexity of its voicings. The essays in this volume interrogate the French and Czechoslovak articulation of the last two European revolutions and offer criticism of the putative ‘end of ideology’ said to have followed 1989. They assemble a generation of French and Central European philosophers in order to work through the philosophical heritage of 1968.

Prague Axiomatic Circle