Kapky-zvony-kameny
Když prší, dvůr Domu u kamenného zvonu rezonuje kapkami, dopadajícími na plechové ryny. Koláž propojuje akustický ambient s archivní nahrávkou z výstavy o Devětsilu. Voiceband E.F. Buriana interpretoval v roce 1937 Nezvalův překlad básně E.A. Poea Zvony:
Slyš ryk na poplach, toť zvon -
slitý zvon!
Jakou hrůzou plní náhle jeho strašidelný tón
tichou, dřímající noc,
do níž volá o pomoc
v příliš hrozném zděšení,
jež je k nevyjádření
mimo řev!
Křikem prosí strašný oheň za slitování,
oheň s plameny, jež srší z dýmu v praskání
a tak zoufale, jen slyš!
Chtěl by vzlétnout výš, výš, výš,
opustit zvonici,
letět po bok měsíci -
utišiti boží hněv.
Ó ten strašný zvon, zvon, zvon!
Jaký strašidelný tón
dráždí sluch!
Duní, řinčí, umdlévá,
jakou hrůzu rozsévá,
hle, jak tetelí se vzduch!
Ucho náhle poznává
v ostrém znění
vyzvánění,
jak roste a ustává
nebezpečí, ryk a shon,
když ten zvon,
z utišení v rozbouření mění tón -
strašný zvon,
strašný zvon, zvon, zvon, zvon,
zvon, zvon, zvon -
skřípající, ostře znící, strašný zvon!
Poe se emocionálním působením zvuku ve svých textech zabýval hluboce, možná byl i hypersenzitivní a trpěl hlasitým hlukem
- Pro psaní komentářů se přihlaste.