Zvuky Prahy / Sounds of Prague

terénní nahrávky, zvukové umění, rádio, zvukové procházky
field recordings, sound art, radio, sound walks

Hlavní sál v Rudolfinu

Autor: arszyn (Krzysztof Topolski)
Odesláno: 2011-09-08
Nahráno: 2011-08-06
Práva: Creative Commons Licence
Stáhnout: 110906014319.mp3

Budovu Rudolfina (Dům umělců) postavili podle projektu J. Schulze a J. Zítka v letech 1876-1884. Byla pojmenována na počest korunního prince Rudolfa, který byl 7.února 1885 přítomen slavnostního otevření. Stavbu financovala Česká spořitelna nákladem 2 miliónů zlatých. Stavělo na navážce, kde po staletí na haldách byl skladován ledek - sanytr, používaný pro výrobu střelného prachu, nebo zpracování kůží a ulice mezi nábřežím a Rudolfinem se jmenovala Sanytrová. Haldy dosahovaly do výše třípatrových domů a byly zde od 16.do začátku 19. století. Stavbu realizovalo pět pražských stavitelů a stavba byla kolaudována roku 1884. Budova je vybavena na atice stojícími plastikami hudebních skladatelů a výtvarných umělců, jejichž autory byli rakouští, němečtí a čeští sochaři. Největší podíl na plastické výzdobě budovy má B.Schnirch, autor plastických detailů v interiéru, tří plastik atikových, sfing při západním vstupu, lvů při východním podjezdu a dvou ženských postav, ztělesňujících hudbu světskou a církevní, které jsou umístěny na balustrádě lemující schodiště hlavního vstupu do koncertního sálu. V období první republiky zde sídlil parlament. Stavbu si oblíbil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich (1941 – 1942), který zde měl příležitostnou úřadovnu a nechal údajně odstranit z balustrády sochu židovského skladatele Mendelsona. Omylem dělníci odstranili bystu Wagnera, který měl ještě výraznější nos.Interiér Rudolfina je poměrně chudý na uměleckou výzdobu. Strop a kuloáry jsou pojednány pompejánskou a renesanční groteskou od vídeňského malíře P. Isella. V roce 1940 a 1941 byli pověření A. Engel a B. Kozák ministerstvem veřejných prací, aby uvedli Rudolfinum do stavu, v němž by mohlo sloužit původním účelům. Týkalo se to však především jižní budovy. Byl rehabilitován koncertní sál, včetně obnovení pódia a upraveno vše tak, aby byla zlepšena akustika, která byla kritizována již při zahájení v roce 1885. Tvůrčím činem A. Engela bylo zřízení malého koncertního sálu v přízemí. Jinak byla severní budova ponechána ve stavu, do něhož byla přestavěna pro parlament.