Zvuky Prahy / Sounds of Prague

Nádražní restaurace v patře nad vestibulem se jmenuje paradoxně Oáza a Jiří Peňáz ji ve svém blogu Smíchov mizerný popisuje jako “pajzl kremačního typu, v němž páchají hromadnou sebevraždu zadušením nejodvážnější lidé z okolí.” Jídelna je to ajzenboňácká a vaří tam docela dobře. Všechno podstatné i souvislost s Jirousem a Schwarzerbergem i autorem Pohádek o mašinkách popsal bohužel Peňás ve zmíněném textu. Interpretuje poměrně vtipně výjev na obrovské fresce nad halou. Spíš než podobnost Wiesnerovy fresky čtyř ročních období s výzdobou stěn nádraží v Klatovech si dovolím upozornit na nádražní fresky v Kolíně, které mohou snad být i od stejného autora. Akustika hospody je kolem poledne zahlcená hovorem a prokládaná žestěmi příborů. Svíčkovou si dal starý muž, který seděl naproti.