Zvuky Prahy / Sounds of Prague

V dómu ocelového plynojemu někdejší společnosti Spojené ocelárny Poldi Kladno. Gigantický barel z Vítkovických železáren, stál na dohled vpravo od silnice na Prahu. Z válcovaných ocelových plátů, přes 90 metrů vysoký a 55 metrů v průměru. Na horní plošinu bylo možné vystoupat po pěti a půl patrech vnějšího obkružního schodiště. Shora se otevřel panoramatický rozhled přes Buštěhrad ku Praze, na západní stranu pčes Kladno k vrškům za Rakovníkem a k Rudohoří přes Slané. Za jasného počasí se černala na horizontu hradba Krušnohorská a pod nohama se ohýbal mohutný semerink s kolejemi nad hutí Koněv. A všude staré haldy, porostlé břízami. Ta největší v dálce na severovýchod se jmenuje Říp. Plynojem byl po bankrotu Poldovky dočasně volně přístupný, využívaný hojně expedicemi dobrodružné mláděže, poutníků i filmaři. Uvnitř jste mohli zakusit jednu z nejpozoruhodnějších akustických industriálních prostor, které jsem kdy měl možnost slyšet. Alikvótní, kovově znějící tóny rolovaly směrem do horních světlejších vrstev stavby a padaly zase zpátky k podlaze. Na zemi ležel (asi nezdravý) černý prach, prý z nějakého neutralizačního zařízení, který křupal pěkně pod nohama. Nahrávali jsme s Michaelem Deliou, někdy v létě roku 2004, ale nejsem si už jistý. Fragment je ze spontánního bubnování do pláště ocelového cylindru pláště stavby a tleskání. Nahráno bohužel na nepříliš kvalitní mikrofon a minidisk.Později klan místních radikálních recyklátorů, či kdo, nařízli jednu z podpůrných traverz základů, plynojem se pohnul a postupně se začal naklánět jako věž v Pizze. S pomocí příčinlivé asanační firmy rychle zmizel z mapy. Praha a Kladno tak pozbyly monumentální dominantu, pokud vím, tak v širokém okolí jedinou.O krajině v industriální zóně Koněv, kterou je možné volně navštívit, mi řekl Václav Cílek. Tehdy byl terén továrny ještě celkem zachovalý. Připadali jste si jako ve scéně ze Stalkeru. Fotografie zachycuje pohled vzhůru ke stropu stavby s věncem průduchů.foto s díky: Miroslav Obešlo, 2003