U sv.Martina ve zdi
Poslední evangelický zápis v kronice je z 13. 12. 1621: "Když mandát ze strany kněžstva" (o vystěhování nekatolických kněží) "vydán byl pro pana faráře i některé jiné tehdáž, jenž se tu sešli a v svém vykročení žalostivě rozmlúvení své měli, dáno na 2 pinty vína 1 kr 8 gr 4. den." Roku 1622 proběhl u Martina programový akt "odvolání" kalicha na "místě činu". 15. října 1678, shořela střecha Martina ve zdi a bylo nutno opravit věž a přelít zvony, které se roztavily. V 18. století bylo na hřbitově pohřbeno několik členů rodiny Brokoffových. Roku 1784 zrušil kostel i hřbitov císař Josef II. poté, co si ho osobně prohlédl a shledal, že "jest tmavý, vlhký a sešlý". Budova sloužila jako skladiště, byty, obchody, slavné lahůdkářství i hostinec, snad i s tančírnou. V době asanace Starého města pražského na přelomu 19. a 20. století byla budova na podnět politika Ladislava Riegra zakoupena městem a zrekonstruována podle návrhu architekta Kamila Hilberta. Po První světové válce byl kostel dlouhodobě zapůjčen Českobratrské církvi evangelické. Od té doby až dodnes slouží jako celocírkevní kostel, nejprve byl využíván pro účely evangelické vojenské správy, později pro práci s mládeží (večerní bohoslužby) a cizojazyčné bohoslužby (dříve v angličtině, nyní v němčině). V době komunistické diktatury představovaly večerní bohoslužby významné duchovní centrum evangelické mládeže, studující v Praze, a tak přispěly výrazným podílem k formování současné evangelické střední generace. V současnosti se v kostele scházejí dvě společenství – v neděli dopoledne od 10.30 se konají bohoslužby evangelického sboru německého jazyka a večer od 19.30 české bohoslužby pro mládež, při které se pravidelně střídají kazatelé.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.