Probuzená sova v Kunratickém lese
Při odlamování choroše ze suchého kmene, nahoře zjevně dutého, jsem nechtěně vyrušil chudáka spící sovu, možná kalouse. Rozmrzele odletěla si sednout na větev o kousek dál. Okamžitě se na ni s rozlobeným křikem sesypali všichni zpěvní ptáci co bydlí někde v okolí, včetně straky. Nejspíš proto, že sovy mají tak špatnou pověst, zejména v období kdy se sedí na vejcích, nebo dokonce už máme v hnízech holata.
"Hluboké lesy s klidem vzrušeným jen loveckým rohem nebo houkáním sovy málo vábily pražské měšťany a málokdy viděly rušnější život. Jen z vršků bylo patrno, že v temnu lesů svítí se náhle malý kostelík a blízko něho tvrzka, taková malá, jen pro první úkryt čeledi když na sousedský měšťanský dvůr náhle trhnul nepřítel. Kolem pak nemnoho polí, které byly jen menší částí velikého bohatství staropražského měštěnína Frenclína, který chudnul tím, že hýřivému králi Janovi půjčoval peněz a když pak svou dceru Kláru vdával, neměl hotových a musel třemi sty kopami grošů zatížiti kunratickou tvrzku."
[z knihy Cyrila Merhouta Čtení o Novém hradě a Kunraticích, Praha 1912]
- Pro psaní komentářů se přihlaste.